Zabylý 2019
neděle, 7.7.

vyrážím z Dolní Oldříše, holky se pakují v Oskořínku. Ubytování máme zamluvené na Jestřabí v penzionu Kamarád, dříve Správa letišť. Dole v restauraci mají pořád ty stejné šoupací dveře, jako před 50 lety, kdy jsem tu byl s rodiči v létě. Rodičové tehdy koupili chalupu v Zabylým. Posledních 10 let tam nikdo nejezdil a chalupa spadla a louka kolem začala zarůstrat. Louka, která se sekala 2x ročně, uživila kozu, voněla a bzučela. Potkávám sousedy, co jsem asi tak 30 let neviděl.
Večer jdu na Kobylu, odtud k letišti, vidět je až Bezděz a Ralsko.
pondělí, 8.7.

holky dorazily, jedeme nakoupit pár nezbytností do Jilemnice. To větší smrdutější auto necháváme u sousedů na louce jako skladiště veškerého nářadí. Úkol letošní dovolené: zbavit louku náletů a uklidit zříceninu. Rozloha - asi 3000 m2. Celé je to stráň o sklonu cca 30 stupňů. Nádherný výhled na Jilem a částečně i na Vysoké nad Jizerou.
úterý až čtvrtek 9.7. - 11.7.

každý den stejně. Snídaně, odjezd na Zabylý, vyfasování nářadí, dolití benzínu do motorové pily, pauza na oběd a kochání se výhledem na protější stráň, svačina a odjezd. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale po odstranění asi dvaceti břízek, nepočítaně jasanů, javorů, jedné vyvrácené ptáčnice a uschlých větví přibylo motýlů a cvrkajícího hmyzu. Vzduch se nad loukou začal tetelit a mateřídouška se rozvoněla.
Ve středu jsme si dali podvečerní výlet do Stromkovic ke kapličce. Zdejší voda má podle legendy ozdravný účinek na zrak. Martina si oči důkladně vypláchla, aby se příště již nesekla do palce.
pátek 12.7.
chčije. Martina jela domů pro nezbytnosti a do Svijan pro basu piv.

Když dochcalo, vyrazili jsme do Poniklé, dali kafíčko u školy a razili zpět. Užili jsme si úprk před bouřkou.
sobota a neděle 13.- 14.7.
v sobotu od odpoledne chcalo, tak jsme to nahnali v neděli. Louka vypadá jako louka a baráku akorát chybí střecha. Z vrstev lepenky, listí, trámů a rozpadlých skříní na mě vylézají různé vzpomínky na dětství v podobě hraček, babiččiny kabely, vánočních ozdob a různých poznámkových bloků s překvapivě dobře zachovanými kresbami. ABC pro děti a mládež píše o sjezdu mládeže na Kubě v r. 1978 a podobně.
pondělí a úterý 15. - 16.7.
z domu jsme vytahali množství různého nádobí a pár papírových bloků, kde jsou překvapivě zachovány moje kresbičky z různých vývojových stádií. A taky text, který mi napsala Martina, když jsme tu jednou v zimě spolu byli. To bylo tak: vyrazili jsme si na Jestřabí do obecního domu na pozdnější oběd, popili více piv (učil jsem Martinu speciální pivní přípitek) a vraceli se k domovu skrze závěje. Měli jsme štěstí, podařilo se nám dojít domů a zatopit. Pak jsem se vyblil z okna (asi kinetóza po mnoha kotrmelcích v závějích) a usnul. Martina, místo aby se spakovala a odešla do údolí na autobus nebo stopa, protože s takovým ožralou nebude v jedné místnosti (chalupa víc místností opravdu neměla), topila a ještě mi napsala zamilovaný dopis. Nojo...
V úterý jsem našel tátův zavírák. Je zarezlý, ale určitě to půjde opravit.
středa, 17.7.
odpočinkový den. Martina zase jela něco vyřizovat, s Maruškou jsme vyběhli na Dvoračky, na Štumpovce si dali oběd a cestou zpět (i tam) nasbírali borůvky pro Anču, která s námi nešla. Po letech letoucích jsem zase šel kolem Kozí boudy.
čtvrtek, 18.7.
z chalupy zbyly obvodové zdi a veškeré shnilé dřevo na jedné hromadě. Odvoz směsného odpadu a recyklace.
pátek, 19.7. balíme, ještě pár věcí poklidíme, holky se stavují v Poniklé nakoupit vánoční
ozdoby. Pamatuji, jak se to v Zabylým foukalo. Nad námi v lese bývalo hodně skleněného odpadu po tomto domácím činění
--------------------------------------------------------------------
Zabylý, osada v katastru Poniklé nad Jizerou. Na mapování z 19. století se název objevuje s měkkým i, tedy Zabily.
Kdysi se tu prý zvrhl koňský potah a vozka byl na místě mrtvý. Tuto variantu potvrzovali i starousedlíci, které si ještě pamatuji.