úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Taky mám svoji lopatku

Koncem února 2017 na sjezdu hnutí poutní mši ANO k uctění VAB před volbou transsubstanciací 1. místopředsedy. Jaroslava Pokorná Jermanová (koncelebroval s. Faltýnek) projevila lásku a oddanost Velkému Burešovi, vyznala se ze svých hříchů, že s ním občas úplně nesouhlasí, načež v promluvě takto pravila:

"...každý máme svou lopatku a myslím si, že úlohou prvního místopředsedy je lopatky u lidí hledat a zapojovat je do týmu, abychom vytvořili velký kolos plný lopatek, který rozproudí zažitou řeku, která si teče líným proudem..." (Echo24)

Zajímavé podobenství.

Moje konotace:

Tohle mi naskočilo hned:

Začátkem 80. let jsme pluli na pramicích z Děčína do Magdeburka. Remorkéry tlačící lodě, zvláště pak ty s kolesem na zádi, dokázaly doslova vycucnout Labe před sebou. Tlačený člun téměř surfoval na vlně a vzniklé cunami, když jsme dostatečně nenatrhli naše plavidla na břeh, působilo problém a honičku. Nakonec se řeka vrátila ke svému línému toku původním směrem i s veškerými zažitinami, zbytky hajzlpapírů a jiným bordelem. Část toho zůstala ležet a smrdět vyvržená na břehu.

Tohle mi naskočilo při četbě diskuse na Echo24:

Bezmála 28 let před slavným projevem hejtmanky, 9. dubna 1989, v Tbilisi jednotky specnazu zaútočily na protisovětskou demonstraci. Vojáci byli vyzbrojeni oblíbenou zbraní - polními lopatkami. Samozřejmě stálo v tiskovém prohlášení, že k tomu byli vyprovokováni nezodpovědnými osobami, dobrodruhy a blablablabla, klasika. "In vino veritas" = "po víně věřím i TASSu".
Na místě zahynula 16letá dívka, která se snažila utéct. Byla sražena na zem a umlácena k smrti. A dalších 19 lidí se ušlapalo na útěku, z toho 17 žen.

No, a další:

Lopatkou se dá zvládnout ledacos. V létě jsme si svou lopatku vezli na dovolenou do Skandinávie na zakopávání sraček, abychom mohli zanechat tábořiště ve stejném stavu, jak jsme jej našli.

V roce 1988-89 jsme se při vojenské přípravě cvičně zakopávali nad motolským krematoriem. Svobodná Evropa, tehdy už bez rušení, referovala o sovětském kolosu vyzbrojeném lopatkami a jeho účinkování v Tbilisi, přesto jsme v létě vyrazili na Kavkaz. V Kyjevě bylo k vidění pár demonstrací se žlutozelenými vlajkami, tentokrát se nemordovalo, Gorbymu stačila gruzínská krev, do dalších stranických přehmatů a "chyb" se mu asi nechtělo. Lávra vyspravená skleněnými střípky, zevlující mniši, houslista z Moldavska, výhled na Dněpr, záchody na nádraží za 25 kopějek, ze kterých byl výhled na celou halu, pak let do Adleru, průjezd Suchumi, kde patrolovali vojáci tentokrát se samopaly a dojezd do krásné klidné Svanetie, bolševikem do r. 1942 zapomenuté. V Mestii na náměstí stál stříbrný Lenin a o sokl se drbala kráva. Prase ožíralo palmu. Rododedrony kvetly na úbočí hor v jedné nekonečné růžové stuze a po 14 dnech stuha obepínala hory o pár set metrů výše.

Někteří jsme měli své lopatky, dokonce i ty nové skládací, použitelné jako motyka.
Přijeli jsme domů a pomalinku se to všechno schyloval k Listopadu. Soudruh Zbytek, kamarád našeho Ubu, nositel vyznamenání Člověk roku 2016, kteréžto zdobí např. Fidela Castra a Nursultana Nazarbajeva, nabízel rovnou své tanky (nikoli lopatky) k potlačení nás, prostých cinkačů klíčky. Přijel by od Rakovníka, to bylo jasné. Mudrování, jestli přitáhne od Kbelnice nebo od Kopidlna, zůstalo v pohádce. Svým manévrem by dozajista pomohl rolníkům při podzimních polních pracích, jak sliboval.
Tehdy jsem se nebál nevěda, co by Zbytkovy tanky ve městě určitě dokázaly.

Ještě jedna:

Z tohoto pohledu vypadá rozpad středočeské koalice prostřednictvím s. Lopatky vedené Velkým Burešem jako drobná groteska. Bolševiky a postbolševiky jsme tam nakonec měli před krajskými volbami, pak se tam dostalo pár podle mne fajn lidí, dokonce i do krajské rady, ale čárymáryfuk, je to zpět a patřičně přihnojené.

Snad jenom takhle.

Pantáta řečený dědek, zamlada boxoval, po čtení podobného blábolu vždycky říká: "kecy nemají cenu" ...

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata