Jak jsme hráli kuličky
S Aničkou jsme si z nalezeného téru uhňoucali 4 kuličky, vyhloubili důlek a udělali čáru asi 2m od důlku. Vysvětlil jsem Anče, jaká může být výhoda házet jako poslední.
Kdo dohodil nejblíž, začal cvrnkat. Trefil-li důlek, pokračoval. Netrefil-li, hrál další. Kdo vstřelil poslední kuličku do důlku, bral všechno. Jednoduchá pravidla. Říkávali jsme této hře "polívka". Taky jsem Aničce vysvětlil možnost, že při trefení jedné kuličky druhou, tzv. "tinky", putují obě do důlku a hráč, který toto učinil, hraje dál. O taktickém odehrávání poslední kuličky někam pryč (tzv. odsrávky) jsme ještě nehovořili.
Důležité bývalo vždy to, co se dohodlo před začátkem hry. Odsrávky pouze směr důlek. Tinky se pečou/nepečou. Jeslti se bude pouze cvrnkat, nebo jestli budou povoleny tzv. šuky, což bylo uvedení kuličky do pohybu postrčením zahnutým ukazovákem. Jestli "příroda leží" - nemožnost odstranění volně ležících přírodnin z dráhy.
Takto nějak jsme to kdysi hráli na vydupaných pláccích v parku na Nedvědově náměstí v Praze - Podolí. Vedle školy. která dnes hraje v jakémsi seriálu o jakémsi gymplu.
Aničku to bavilo. Problém je v nedostatku různých plácků pro tuto hru vhodných. Buď je tam pěstěný trávník, nebo zámková dlažba. My jsme našli svůj plácek v areálu
Českého statku Studečky a v zápalu boje jsme propásli moment, kdy Maruška ukázkově cválala v jízdárně na Honzíkovi.