úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Ubu pilotem

...Něco jako, kdyby vás v Boeingu 747 měl vést pilot letadla, který se učil řízení v počítačových hrách...
(projev Ubu po těsném vítězství)

Fajn, tak budeme mít pilota, který sice létal na všem možném, úspěšně bojoval v mnoha slavných bitvách, ale do kokpitu ho musejí donést, jeho angličtině v nejbližším řídícím středisku západně odtud nebudou rozumět a je vysoká pravděpodobnost, že celkem brzo po startu umře. A jak asi bude šlapat na pedály od kormidla, když nemá cit v nohou.

Přestože tuším, že tyhle letadla dokáží na autopilota odstartovat i přistát, klidu mi to nepřidá. Uvažovat o tom, kde se Autopilot vzal a kam směřuje - horor.

Udržet Českou akademii věd při životě navzdory různým našim vládám, vydyndat ze státního rozpočtu peníze na výzkum a zároveň mít světovou úroveň - to byl podobný kousek, jaký předvedl George Spencer ve známém Haileyho románu, když přistál s DC-4 ve Vancouveru poté, co se oba piloti otrávili zkaženým jídlem.

Mimochodem, díky zmíněnému románu mají piloti jedné posádky nařízeno nedávat si k obědu stejné menu. Např. když by si jeden dal vodňanské kuře, druhý musí chca nechca zakousnout imitaci z Kostelce. Anebo ovar. Fuj.

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata