úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Den před masopustem

Onehdy jsem na silnici sestřelil zajíce. Autem, ne flintou. Zastavit nešlo, jiný manévr by znamenal nevzniknutí tohoto čehosi. Vrátili jsme se a naložili ho, přeci ušáka nenecháme supům. Když ho Martina stahovala, zjistili s Aničkou, že je to holka a má v břiše nenarozeného březňáčka. I dostala jméno Kinder Surprise a zajda byl Gáblík. Z něj se radovala Vendulka s Kačenkou, maminu jsme si tepelně upravili.
Onehdy druhdy kdesi jinde poránu luxoval jsem zbytky po oslavě a vzhedem k předešlé konzumaci měl chuť na něco prorostlejšího než kedluben. A s kocovinově vtipným komentářem, že jde vlastně o vegetariánství 2.0 hltal bůček s česnekem. Jedna dáma se podobně vtipně zeptala, jestli taky rád lidské. Já na to, že ne, protože od té doby, co lidi žerou soju, tak to maso stojí za prd.
Supi to mají ještě horší. Od té doby, co se lidi a krávy cpou diklofenakem, citelně chybějí manšafty pro indické pohřby (NGM někdy loni a Vesmír 2/2017).
Tak si dám raději koleno, než bych ničil supům život. Možná je už pozdě, dlouho jsem u nás žádného supa neviděl. Bodejť taky, když jim nenechám...

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata