úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

už si nemusím pamatovat jména

ve stanici Mlýnec ve vlaku z Jičína do Nymburka
zvedám oči od čtení a koukám z okna, kolem na poli ječmen a nelze přeslechnout hovor vedle přerušovaný běžným hlukem motorového vlaku:
"koukej, jaký je tu pěkný ječmen ... tohle není babišovo ... řepka ... já ho sice nemám ráda, ale na druhou stranu ho obdivuji, je to fakt, on se snaží ..."

"taky z toho něco má ... to nikdo nečet, že ... prošustroval deset a půl miliardy"

Obdiv k lumpům, co bohatým brali a podle pověstí chudým dávali.
Obdiv k našim slavným loupežníkům a bitkařům, kterých se okolní země svého času bály a doteď jsme na to hrdí.
Dočkali jsme se.
Na hradě sedí čtyřikrát soudem uznaný lhář a podporuje trestně stíhaného agenta a kariérního komunistu křivě přísahajícího na zdraví svých dětí.

Dnes nejedu přes Nymburk, abych zaslechl v podchodu pána v modrém stejnokroji deklamujícího mantru "Kalousek krade", to už netahá, dnes máme cizí mocnost (míněna EU), spiknutí, kampaň, aspoň už si nemusíme pamatovat jména. Takže se nebudou plést, když Ministerstvo pravdy bude přepisovat dějiny. Čtyři nohy dobré a kuš.

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata