úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Něco pro klaustrofobiky

NáVšTěVA ZNOJEMSKéHO PODZEMí. 19.08.2008
Jak jsem slíbil v deníčku, popustím uzdu své grafomanie a pokusím se držet tématu. Napřed pár odkazů, aby se zdálo, že jsem si o znojemském podzemí něco přečetl. On to byl jediný způsob, jak se něco dozvědět, kdy už jsem tam vlezl a viděl.

Znojemské podzemí (znojmia.cz)
Znojemské podzemí (www.znojmocity.cz)
O jezuitském vodovodu a jak jej zkoumala badatelská společnost Agartha.cz
Expoziční terapie fobií (zde klaustrofobie)

Přjeli jsme s rodinkou a přáteli do Znojma, našli Slepičí trh, zakoupili vstupenky, slečna v pokladně asi nějak špatně rozuměla naší kamarádce ohledně slevy na vstupném, pročež se kamarádka rouhala slovy, že doufá, že tahle slečna nás tím podzemím nebude vodit. Měla pravdu, tahle slečna nám na začátku jenom zkontrolovala lístky.

Čekali jsme na jednoho člena naší smečky, který musel na WC. Mezitím průvodkyně (=kde se vzala, tu se vzala paní) vyrazila s přední částí výpravy někam po schodech dolů. Podařilo se nám je dohnat, ačkoli směr cesty nebyl jednoznačný. Tak, paní jsme dohnali. A teď to začalo.

'Postavte se takle a nechte mi tady kolem sebe místo, ať můžu dýchat, já totiž pracuji rukama,' gestikulovala živě, aby to potvrdila. Pak začal úvodní výklad. Buď byla paní nervózní, což u průvodců nebývá zvykem, nebo...?

Výklad mi přišel, že nemá hlavu ani patu. Historické souvislosti v něm obsažené by se vešly do tří vět. Tady byly zamíchány do podivného salátu s historkami, jak tudy někoho vykradli a o vietnamských obchodnících. Každý odstavec končil nějakou (asi) vtipností, při které se paní začala pohihňávat a míso tečky znělo chichichi, následoval další dlouhý odstavec.

Vzpomněl jem si na Slávka Janouška a Imaginární hospodu. Slohové cvičení na téma 'Úspěchy kosmonautiky' . Nepřesně cituji 'Do vesmíru mapřed posílali kočky psy a vopice. Zjistili, že se vrátili živí (...) Archeologové věří, že na vesmíru je život. Dovezli horniny. ' atd atd.

Po prvním chichichi jsme všichni trochu kroutili hlavou. Když se podobná scéna opakovala na dalších zastávkách prohlídky (a řeč - salát byly zase stejné, snad z výjimkou upozornění na studny a komínovou šachtu), rozdělila se naše skupina na 2 části. Ty, kteří se paní smáli a ty, kteří zlostně funěli a chtěli už vypadnout (já), anebo se po sobě významně koukali a kroutili hlavou.

Vedl jsem za ruku jedno naše dítě, které se asi trochu bálo, takže mi nezbývalo, než být nad věcí. Ale bál jsem se, protože mi v hlavě kroužily všelijaké diagnózy z oboru psychiatrie. Teď nás tu paní zavře, zhasne a zmizí. Takto jsem katastroficky uvažoval.

Na konci prohlídky bylo jakési bludiště, kam nás paní vpustila a ... zhasla.
Mělo to být proto, abychom si užili tu opravdickou tmu, jak posléze říkala. Neužili. Jelikož to bylo neohlášené, vytáhl jsem mobila a rozsvítil displej. Totéž učinili všichni kolem, takže houby zle, než dojdou baterky, tak se odtud snad vyhrabeme.

Nakonec ochutnávka vína. Že by tento vliv? Ten den jsme prý byli asi 5. skupina, to by mohlo znamenat 5dl + 5 přechodů z chládku podzemí do horka znojemské pěší zóny u obchoďáku a přesun zpět na Slepičí trh. Proto možná požadavek volného místa kolem sebe, aby se mohlo dýchat (ono se to rozptýlí...). Ale 'to zatím nikdo neví, jak dlouho tam vydrží (kosmonauti na vesmíru), to jsou jenom odhady' (Slávek Janoušek). Je přeci jasné, že průvodce podzemím nemůže být pod vlivem, žejo.

A ven. Ještě s dětmi koupit hračky (za odměnu, ale holky + máma to asi snášely nejlépe). A téma na celé odpoledne. Teď už i já jsem z toho měl srandu.
Na našich dovolených a výletech občas navštěvujeme různé památky s prohlídkou. Nazýváme to 'halapartny' podle předmětu, který je v těchto objektech zhusta vystavován. Vždycky jsem na bandu počkal venku, mě ty prohlídky moc nebaví. Tentokrát jsem šel dovnitř a... viz výše.


Ale abych pořád jen neprudil, druhý den jsme se vydali na Nový Hrádek. Krásná zřícenina a bezva průvodce, který do výkladu zahrnul kytky a zvížata, která tu buď vždycky byla, nebo je sem přivezli hradní páni a nikde jinde se nevyskytují, nebo začala osidlovat zdi zříceniny a původní terasovité zahrady nad Dyjí. A našim ženám se taky moc líbil. Průvodce, samozřejmě. Nový Hrádek asi taky.

Nový Hrádek (www.novyhradek.net)

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata