úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Rakousko 1994

1994, někdy v létě a v pátek. Psal jsem si nějaké zápisky, ale kde je jim konec. Půlka dovolené na kole kolem Rakouska. U  Villachu ve čtvrtek rozhodnuto, že k moři to asi nestihnu. Pomalinku se točím k domovu, odpoledne stojím ve Štýrském Hradci u věžních hodin, nebo hodinové věže? Uhrturm. A výhled na město. A všechny zvony v kostelích, co jich tu je, se rozhoupaly. Z toho místa napřed slyším jeden každý, jak se přidává, pak dva akordy, které to naladilo. Ozvěnu spolkl hukot města.

Šlapu dál, večer stavím u hospůdky v Aflenzu, ptám se po kempu. Pan šéf volá do Alfenz Kurort, jestli tam něco mají. Neměli. Koukne ven, co že to mám za obyťák a nechá mě zaparkovat na zahrádce. Pivo má dobré. Řekl jsem si o něj německy. :-) "Ein grossES bier," uvádí na pravou míru a s úsměvem to opakuje své ženě u výčepu a už to pivko ve mně syčí.
Pak stojí u okna, volá manželku, ať se jde honem podívat. Nad lesem se vyloupl úplněk. Tak ještě jedno a spát.
(úplněk v pátek, v létě a r 1994 byl 22.7.)

Ráno přefuním seebergské sedlo a do Mariazell už to jde samospádem. Najdu místo pod stromem s nejlepším výhledem. Na parkovišti zastavují autobusy, z nich vystupují lidé a mění se v poutníky, seřadí se za korouhev a cestou z baziliky jdou koupit nějaké upomínkové věcičky.

Zellerrain, taky pěkný krpál. Odpoledne se ráchám v Lunzském jezeře. Na jižním břehu nejsou žádné domky, tak se tu i vychrápu.

Neděle. Dnes dál nepojedu. Jako minulou neděli u Traunsee.
Na pláž přišel mladý pár s paní, mluví spolu anglicky. Nakonec mi paní oxfordskou angličtinou nabídne koláč a dáme se do řeči. Mladí jsou její přátelé ze Skotska. Ona učí angličtinu a měla za to, že jsem taky Skot. V ten moment byl na pláži poměr pihatých a zrzavých vs. zbytek 3:1. A dojde na nedávnou historii.
- Co říkáte rozdělení Československa?
Krčím rameny.
- Já nevím, mě se nikdo neptal, vy jste první.
Zpětně se snažím dobrat, jestli jsem nekecal. Asi ne. Možná byly výměny názorů u piva, ale to byly hlavně emoce a končilo to nedohodou nebo kocovinou. Nebo obojím.
Skoti trochu valí oči, paní učitelka kupodivu taky.
- To nebylo žádné referendum ??
Ne. Vracíme se letmo do časů rozpadu Rakouska-Uherska, měnové reformy v r 1919 a kolkovacího šílenství v r 1993, volby bez sovětských vojsk po válce u nás a se sovětskými vojsky u nich, kde je teď Rakousko a kde jsme my...
V Evropě, nakonec Unie to snad časem všechno dá dohromady. S tím se loučíme, já zůstávám, zavrtám se pod deku a spím.

Ráno už žádné kopce, taky se mi stejská. Podle Ybbsu k Dunaji, jedno chrápání u Ardagger Marktu.
Úterý. Kremži profičím, zrovna je tu k vidění Slovanská epopej, Zwettl, Gmund, Velenice. V Nové vsi nad Lužnicí je otevřená hospůdka, tak si jedno dám. Starší pán se se mnou dal do řeči, povádím mu o své cestě, nedostanu se daleko.
- Ebensee ... tam jsem byl nasazený za války

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata