úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Ať se stane, co se stane,

21.10.2017 večer
...vždycky to někdo říkal. Jako kdysi: po výsledku jedněch voleb nikdo nechtěl se socdemáky do koalice, tak povídám: voni se dohodnou zeman s klausem... Neeee, to je blbost, vždyť říkali, že to tak určitě nebude. A pokračovali jsme na Slivenci v opékání vuřtů a sledování Marcely Augustové a jejích koláčů při našem povolebním guláši. A byla z toho oposmlouva.

Dneska vyhrál agrofert. V naší obci dostal 40%, z toho 36% kroužkovalo bureše. Miroslav Kalousek všem burešovým kroužkovačům popřál, aby toho nikdy nemuseli litovat. Připojuji se k přání.
V roce 1933 to jeden chlapík dotáhl na kancléře a několika akty přímé demokracie (referendy) zařídil celosvětový problém a desítky milionů mrtvých. Spisky Wovon Ich träume, wenn Ich einschlafe, nebo Můj boj jsou oboje strašlivé bláboly, ale nastiňují, co pak bylo, či bude.

Jednou jsem se k volbám nějak nedostal, patrně vlastní nedbalostí, i zařekl jsem se, že ty čtyři roky nesmím na politiku zanadávat. Nyslím, že jsem to vydržel. Kdybych dnes volil agrofert, pak by bylo čestné a sportovní minimálně další čtyři roky žrát vodňanské kuře, k tomu separát nacpaný do kostelecké napodobeniny salámu a zakusovat to těstovinami z Penamu. To vše z otrocké práce agenturních dělníků. Ideální by bylo, kdyby se mi taky rozjela alergie na řepkový pyl a já bych tvrdil, že za to může Kalousek, jak jsem slyšel hlásat jakéhosi pána v modrém stejnokroji v podchodu nymburského nádraží.

Teď je na tahu naše hradní Ubu, dříve zmíněný opo-zeman. Předpokládám, že využije svého práva abolice a zruší stíhání bureše i toho jeho podržtašky faltýnka. Překvapilo by mě, kdyby tak neučinil, ale musí sebou hodit, aby to stihl. Kontrasignuje to bureš a jede se dál. A vyskočil mi Christoph Hein: Pravdivý příběh AQ. Hrálo to ústecké Činoherní studio na Žižkově někdy v roce 1988. Původní povídka od Lu Süna je k dispozici na ulož to

Maruška bude volit za 4 roky, Anička za 6. Možnosti jsou dvě:
1) třeba ještě rok či dva bude fungovat Erasmus, než v některém referendu dobrovolně a rádi opustíme Evropu, takže odmaturují v aspoň v Austrálii, stačí obě získat občanství a volit tam.
2) ??? nějak mi došlo moudro, bylo-li nějaké. Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet...

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata