úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  

Ve vlaku z Jičína do Nymburka  Doktoři  Vraťme život do krajiny  abolice  also sprach babisch  Marbulínek  Musíme si dát Bacha  Ubu pilotem  Pluralita a tolerance  Blábol o lopatce  Ubu je na tahu  Mrchožroutství  ubu  čistě terapeutická  Maruščin domácí úkol  Alpy 2015  shit happens  Double shit  Jedna dušičková večerní  rakousko 1994  Gumičky  elpíčka, aneb jednou večer  jednou ráno  naše cesta z města  Pozvedl jsem uši ke korunám stromů  Verzatilka a pomerančová kůra  Kuličky  Prší  O kurvítku  Počátky  Moje pokusy o Limericky  Oskořínek  O česneku  Návštěva znojemského podzemí  Pravidla ponku  

Musíme si dát Bacha,

a to na 4. postní neděli, 11.3.2018. Dáme si ho k přijímání jako druhý kousek, kdyby šlo víc lidí. BWV 227 Jesu, meine Freude, první část. Dál jsme se zatím nedostali. Docela odvaha v pěti lidech, ale při rozezpívání to klaplo. Náš pan farář v promluvě zmínil čínské uprchlíky, kteří už dva roky u nás žádají o azyl. V ten moment bylo jasné, že to nesmíme zvorat (zvorali... trošku... neva, příště lépe a radostněji, zvorání spolkla závěrečná mešní píseň).

Po části první následuje totiž epištola sv. Pavla Římanům.

Es ist nun nichts Verdammliches an denen, die in Christo Jesu sind. (Řím. 8) (1)

Bach to několikrát zopakuje. Jakoby tušil, že se tomu nechce rozumět.

"Tady fakt není nic ..." a krásný e moll akord s německým měkkým ch doznívá v klenbě "... nichts..." - tichounké E7 a pauza "... pořád nevíte? Doprdele, nic trestuhodného, vy hluchoty, na tom, že někdo žije v Kristu???!" Hezké forte a v horním sopránu se občas holky dopustí drobné ozdoby nad "Jesu", asi od radosti, že trefily to předchozí g2.

Jako po anšlusu Rakouska v roce 1938. Někteří na poslední chvíli běželi ve Vídni na vlak, měli pocit, že jsou zachráněni, když vystoupili v Břeclavi. Ale kdepak. Halt!, rakušáci k nám nesmějí. Najednou. Jiní uvízli v širé pláni tam, co dneska stojí sídliště Petržalka. tehdy v zemi nikoho. V březnu žádný luxus a opalovačka.

V tu dobu jakýsi spolek živnostníků z Olomouce píše na ministerstvo vnitra, aby se imigraci Židů z Rakouska bránilo, že jim to určitě zkazí kšefty. Přitom pořád ještě máme naší demokratickou první republiku. Naše Benešovo Československo. (2)

A copak je to za uprchlíky, když sem mohli dojet vlakem? Úplně normálně si ve Vídni na Nordbahnhofu koupili jízdenky a odjeli pravidelným spojem. A možná si předtím dali u Hansyho na Pratersternu pivo, jako já tuhle. Ottakring. Mňam. Kdo by odtud musel zdrhat?
A stejně žádná Vídeň není..., tu jsem si vymyslel, abych vypadal. Země je placatá a globální oteplování je výmysl.

My je pěkně pošleme zpátky, možná i na státní útraty. To není žádný trest, bráníme jenom naše křesťanské hodnoty. (3)

Soudruh Maocetung II. je nezastřelí, nepošle do lágru, ani jejich rodinu, naše Ubu se k němu jezdí učit konsolidovat stát.
A Áda Hitler je sice divnej, ale určitě z gruntu hodnej chlap. Fotí se s dětmi, hladí je a ukazuje jim zviřátka. Říkal, že dá Německo dohromady, prostě to zařídí, nekecá a maká.

1938 nebo 2018. Hnědočesko. Následky prvého bychom měli znát.

Dám si ještě jednoho Bacha. Taky podle sv. Pavla, tentokrát o pár řádků dál. (Ř.8,26)
Poslední část dopsal Martin Luther. Docela optimisticky.

----------------------------------------------------------

1. http://biblenet.cz/app/b?book=Rom&no=8


2. http://www.nasinebocizi.cz/


3. https://www.lidovky.cz/jan-pirk-lide-se-boji-je-cas-hajit-krestanske-zasady-f8v-/lide.aspx?c=A151210_181928_lide_sij

Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata